Trenér Ceperko: Postoupili jsme do play-off a ostudu neudělali, sezóna byla úspěšná

Foto: Jan Hutter

Akademici po výhře 3:1 nad HC Masaryk University v úvodním zápase nenavázali na skvělý výkon a v Brně dvakrát padli. Sezóna tak pro ně znovu skončila ve čtvrtfinále. O play-off, celé sezóně, budoucnosti Akademiků, ale i své trenérské kariéře se rozpovídal jeden ze základních pilířů mimo ledovou plochu – hlavní trenér Tomáš Ceperko.

 

Čím se vám povedlo zaskočit Masaryčku v prvním duelu?
Hráli jsme hodně důrazně, což Brno nečekalo, navíc přijelo bez řady důležitých hráčů. Kluci bojovali, padali do střel, drželi jsme systém a předvedli snad nejlepší výkon v sezóně.

A v čem byl odlišný zápas na brněnské půdě?
Zaprvé nám to nešlo, zadruhé oni nám vrátili to, co jsme my na ně hráli doma. Vlétli na nás, my jsme hůře bruslili. Kluci měli v hlavách úvodní výhru, i když jsme je na to upozorňovali. Ale Brno nás prostě ve druhém utkání přejelo, navíc zapojilo asi pět, šest jiných hráčů oproti úvodnímu duelu.

Co nakonec rozhodlo v klíčovém utkání?
Oslabení bylo znát zejména v obranných řadách, na zápas bohužel nemohli odjet Tomáš Blumentrit, Matyáš Kubík ani Václav Polívka. První třetinu jsme ale předváděli výborný výkon jako v prvním zápase. Samozřejmě soupeř měl také šance, my jsme však dali gól. Sami Brňáci říkali, že hrajeme skvěle. Zbytek týmu ukázal, že to jde, když prokazuje stoprocentní nasazení a plnění taktických pokynů. Bohužel se nakonec projevila nezkušenost v defenzivě, mladí kluci nehráli špatně, ale chyby tam byly a Masaryčka je nekompromisně trestala. Soupeř skóre otočil a ve zbytku utkání nás přehrával. Rozhodla šířka a kvalita kádru. Brno hraje na čtyři vyrovnané formace a má vyšší kvalitu v obranných řadách. 

Kdyby ses měl ohlédnout za celou sezónou, tak byla úspěšná, či neúspěšná?
Udělali jsme play-off, takže byla úspěšná. Dostat se mezi osmičku nejlepších je vždy hlavní cíl. Play-off je vždy nevyzpytatelné, ale jak nám loni chyběl kousek k postupu přes Diplomats Pressburg, tak letos to byl znovu jeden zápas proti Brnu. Vyrovnaná série, ale nakonec se projevila kvalita a Masarykova univerzita jde po zásluze dále. Co se týče celé sezóny, tak nám se výtečně povedla letní příprava. Byli jsme parádně fyzicky připraveni a povedl se nám úvod, kdy jsme sice hráli proti slabším soupeřům, ale body jsme sbírali jednoduše. Možná nám to paradoxně ublížilo. Přišly silnější týmy a ty nám ukázaly, sezóna rozhodně nebude tak jednoduchá. Bylo to celé jako na houpačce. Nejhorší období nastalo po lednové přestávce. Přes zkouškové období jsme trénovali v málo lidech, a to se podepsalo na zápasech v únoru. Jsem vlastně rád, že jsme se do vyřazovací fáze dostali nakonec se slušnou formou a neudělali jsme ostudu. Bylo to snad zajímavé i pro fanoušky. Celé je to o tom, jestli kluci chodí na trénink. Jestli trénuješ s osmi hráči nebo s dvaceti, to je ohromný rozdíl.

Jak se budou kroky Akademiků vyvíjet dále?
Zatím jsme si ještě nesedli s vedením, s Filipem Malotou a Vildou Fraňkem, abychom zhodnotili sezónu. Musím nyní říct, že ještě nevíme, co budeme hrát za soutěž. Není tajemstvím, že se připravuje česká univerzitní liga. Ale netuším, jestli se spustí už letos. Pak bychom se rozhodovali, jestli pokračovat v EUHL, nebo jestli se zapojíme do nové soutěže.

A z hlediska sportovní stránky? Koho už u Akademiků neuvidíme?
Určitě se budeme muset obejít bez Václava Polívky, ten už nebude moct hrát. Dále stoprocentně končí Tomáš Blumentrit a Matyáš Kubík. Otazník visí nad Kubou Pokorným, Matějem Polatou a Matějem Kurfürstem. Ostatní snad zůstanou. Už máme vytipováno pár posil. Víme o třech hráčích, kteří by se k nám mohli přidat, samozřejmě rozhodíme sítě, co vyhovují ročníkově, například končí v juniorkách, asi osm kluků z Karlových Varů jde studovat do Plzně. Nyní probíhá generační obměna. Měli jsme letos dost nováčků, kteří nasbírali základní zkušenosti a budeme na ně příští rok klást větší nároky. Přijdou další hráči snad z extraligy juniorů. Ale uvidíme, koho skutečně budeme mít k dispozici a od toho se to bude odvíjet.

Na trenérských pozicích bude situace jaká? Zapojí se ještě Jakub Koreis?
Kuba Koreis už u nás pokračovat nebude z časových důvodů. Oznámil nám to už na Bitvě o Plzeň. Je to pochopitelné. Má vlastní podnikání, svůj business, do toho dělá experta pro O2TV Sport. Já jsem však naprosto spokojen se spoluprací s Honzou Setikovským. Vyhovujeme si, máme přesně rozdělené úkoly. Hodně mi pomáhá a určitě s ním chci pokračovat.

Máš už rámcově v hlavě nachystanou letní přípravu?
Bude probíhat v podobném duchu jako před letošní sezónou. Začneme v polovině srpna. Více plánovat začneme ale až v následujících týdnech.

Jak bys celkově zhodnotil projekt EUHL, kde hrají studenti, amatérští hokejisté, vlastně jen pro zábavu?
Projekt je skvělý. V Evropě tohle celkově hodně chybí. Do nedávné doby se vždy rozdělovalo studium a sport, nyní se konečně spojily. Ukazuje se, že to jde. Jen lidé nesmějí být líní. Je třeba, aby byli ochotní něco sportu i studiu obětovat. Tohle je výborná příležitost pro studenty, kteří chtějí hrát hokej, avšak bohužel ještě soutěž není na tak vysoké úrovni jako v zámoří, kde za hokej můžeš dostat stipendium a z univerzitního sportu hned skočit mezi profesionály. To jsme tady pětadvacet let dozadu a možná ještě ubírám. Alespoň však studenti něco dělají, i to je skvělé. Nedávno jsem zjistil, že tu funguje i univerzitní florbal a těch sportů je více, jen se o nich tolik neví. Je dobře, že se sporty na vysokých školách rozšiřují, ovšem jen invence zainteresovaných lidí ukáže, jestli se to bude více rozvíjet, nebo nikoliv. Celkově je to ku prospěchu nejen společnosti, ale celého sportu.

Do budoucna by byl výborný systém dvou větví. Buď hraješ hokej na nejvyšší úrovni, z extraligy juniorů se posuneš mezi profesionály, nebo budeš hrát “slabší” soutěž a u toho studovat. Ideální by však bylo, aby i ta slabší soutěž byla tak kvalitní, že by se studenti po absolvování vysoké školy mohli vrátit do profesionální větve. Myslím si, že by to byla správná cesta. 

Co dává univerzitní hokej konkrétně tobě?
Dává mi především zkušenosti a praxi, ať už jde o přípravu na jednotlivé tréninky, koncepčnost, reagování na aktuální formu či průběh sezóny, nebo zápas. V základní části se snažím hráčům vštípit jednotný systém hry, který neustále pilujeme, odbouráváme chyby a špatné návyky naší hry, oproti tomu v play-off už není prostor na opravu. Příprava na utkání se více detailizuje, chystám videorozbor s analýzou hry soupeře a s analýzou našeho týmu. Specifikou této kategorie jsou veliké výkonnostní i věkové rozptyly, rozdíl je až deset let. To je deset let zápasů, tréninků, výher, proher, prostě zkušeností. Všichni hráči, až na výjimky, v mládežnických kategoriích věřili, že se hokejem budou živit, ale nestalo se tak. Občas ze zdravotních důvodů, jindy ze studijních, většina však na profesionální hokej prostě neměla. Mají v sobě nějaké omezení, které je nepustí dále do profesionálního hokeje, například nezvládají hrát v určitém systému. Někdo nezvládá emoce, jiný není dostatečně sebevědomí, někdo nemá herní myšlení nebo dostatečné hokejové dovednosti. To odděluje profesionální a amatérské hráče.

Nyní už to hokejisté dělají jen pro radost, pro úžasné pocity z toho sportu, že je to baví. To je přeci skvělé a mělo by to tak být, na druhou stranu to nejsou profesionální sportovci, mají svůj studijní život a hokej pro ně není vše, proto je třeba k celému procesu přistoupit citlivě, aby to hráče stále bavilo, ale přesto podávali dobré výkony. Jakmile ovšem přitvrdíte a přeženete snahu a nároky na hokejistu se přehoupnou až na hranu profesionality, tak se vám seknou. Zároveň si však musíte udržet respekt a určitou přísnost, aby vše fungovalo tak, jak má a hráči si neděli, co chtějí. To všechno je právě specifičnost univerzitního hokeje v České republice, mě to na tom moc baví. Musím vše dávat dohromady a popasovat se s různorodostí. Mám díky tomu nedocenitelné zkušenosti do trenérské praxe, které mohu jako mladý kouč získat. Mám možnost vyzkoušet téměř vše, zjišťuji, co funguje dobře, co nikoliv, kdo jak reaguje. Vedu tým a někam ho směřuji, mám okamžitou zpětnou vazbu, což trenér potřebuje. Mám volnou ruku pro práci s hráči. Zkrátka vzácné zkušenosti, jež se mi v mé další kariéře budou nejednou hodit.

Živíš se vyloženě trénováním? Kromě Akademiků máš totiž na starost ještě společnost TCC – sportovní služby s.r.o. Jak to probíhá tam?
Ano, jsem už profesionální trenér a živím se hlavně díky TCC. Tam se zaměřujeme především na individuální tréninky pro děti a mládež, ať už se jedná o výkonnostní nebo vrcholové sportovce. Hráče připravujeme kondičně, technicky i mentálně. Děláme i jiné sporty jako je fotbal a tenis, trénujeme kondičně i dva krasobruslařské oddíly, nyní domlouváme spolupráci s golfovým klubem. Pracujeme s klienty nejen z Čech, ale i zahraniční, zejména z Německa a Švýcarska. Na ostatní sporty máme specializované trenéry, já zajišťuji hokej a vše kolem něj, ať už to jsou individuální tréninky, kempy nebo jarní hokejová liga Avengers games.

Jak vidíš své další kroky do budoucna?
Když by přišla zajímavá nabídka, nebránil bych se trénování v klubu, ovšem ta příležitost by mě musela posunout trenérsky dál. Chci se stále učit a zlepšovat, získávat zkušenosti, protože určitě je stále co zdokonalovat. Člověk nesmí zakrnět, přestat se vzdělávat. Je třeba stále nasávat nové věci ze světa.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do dalších let v trenérské kariéře i v osobním životě.

Autor: Matěj Vybíral

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *